a) Skupina fotodermatoz:

-          prosté zvýšení citlivosti kůže na UV záření – reakce fotodynamické či fototoxické,

-          zapojení imunologických mechanismů – reakce fotoalergické.

Faktor, který, zvyšuje citlivost kůže na UV záření, může přicházet z vnějšku, a to buď cestou přímou (kontaktem) nebo cestou krevní či lymfatickou. Může však vznikat přímo v organismu.

Do skupiny zevními látkami vyvolaných fotodermatóz patří např. Berloque dermatitis, kde vyvolávajícím senzibilizátorem je bergamotový olej obsažený v některých kosmetikách a nebo dermatitis striata pratensis, kde vyvolávajícím faktorem je zapocená kůže v kontaktu s rostlinami.

Do skupiny endogenních – vnitřních fotodermatóz patří některé druhy porfyrií, kde jako vyvolávající faktor reakce je porfyrin.

Do skupiny světelných alergických reakcí na kůži patří zejména světelné alergické reakce po některých lécích – léky na léčbu cukrovky, tetracyklinová antibiotika, některá bělidla s pracích prášků a deriváty paraaminobenzoové kyseliny.

V těchto případech můžeme příčinu reakce odhalit, a zejména je důležité před započetím ozařování cíleným dotazem vyloučit zejména lékové reakce.

Do skupiny vnitřně vyvolaných světelných reakcí patří např. chronická polymorfní světelná erupce, která se objevuje u pacientů zejména na jaře s prvním jarním sluncem. Léčba je velmi složitá a základem je vyloučení přímého působení slunce na kůži – tedy i umělých zdrojů UV záření. Tzv. sluneční kopřivka je poměrně vzácná, kopřivkové pupeny se objeví na místech exponovaných slunci a samy mizí do 1 hodiny po expozici. Ani zde není léčba jednoduchá, protože příčina přesně známa není a ani zde není vhodné aplikovat UV záření.

U dalších specifických a vzácných druhů onemocnění zhoršovaných UV zářením bych jmenoval zejména xeroderma pigmentosum, erythematodes, kde je zhoršení klinického stavu po ozáření dramatické a někdy i nezvratné.

Proto u pacientů s těmito druhy postižení by vhodnost aplikace UV záření měl posoudit lékař.

b) Chronické změny vyvolané UV zářením

Jedná se o pestrý obraz změn předčasně stárnoucí kůže známé pod termínem atrophia senilis cutis degenerativa či elastosis actinica. Kůže je suchá, drsná, ztrácí svoji pružnost a vykazuje více skvrnitých, ohraničených pigmentací. Souběžně s tím klesá v kůži obsah vody a některých stopových prvků. Mikroskopické změny se omezují na rozpad některých vláken, zejména kolagenních. Elastika je naopak zmnožená, zhrubělá a vinutá, vlákna jsou však polámaná a stav se nazývá senilní elastoza. V ohraničených okrscích kůže, zejména na šíji, v obličeji se v této souvislosti hovoří jako o farmářské či námořnické kůži. Při současné expozici kůži i preparátům obsahujícím dehet se vyskytuje tzv. cutis rhomboidalis nuchae. Tendenci ke zhoršení mají zejména oblasti kolem očí , kde se tvoří výrazné převislé váčky pod očima.

Posuny pigmentu na poškozené kůži vedou až k tvorbě velkých skvrnitých pigmentací, které se nazývají stařecké pihy. Z cévních změn se vyskytují rozšířené cévy v horní škáře, které prosvítají jako sítě metliček. Tvoří se i tzv. cavernoma senile – zprvu se jedná o drobné červené tečky, které se postupně mění v tmavočervené papuly až velikosti hrachu a při zbarvení dočerna tito pacienti vyhledávají lékaře s podezřením na melanom.

Na kůži exponované světlu se tvoří keratosis solaris (actinica) - ložiska ohraničená tmavohnědé až černé barvy, často s lpící krustou na povrchu, na omak tužší. Zde se již jedná o prekancerózu – z těchto ložisek snadno vznikají kožní nádory basaliom a spinaliom.

Často z těchto ložisek vyrůstá rohovitý útvar, tvrdý, a velikost může dosahovat až několika centimetrů. Toto tzv. cornu cutaneum je již jasná prekanceróza a ve spodině těchto útvarů jsou struktury zejména basaliomů prokazovány při histologickém vyšetření po chirurgické excizi.

Kožní nádory vyvolané chronickou expozicí UV zářením mohou být benigní nebo i maligní.

Z benigních nádorů kůže je nejčastější verruca seborrhoica – zpravidla vícečetná, ostře ohraničená ložiska od velikosti v milimetrech, až po centimetrové plaky s nápadně zhrubělým, na omak jakoby mastným, povrchem. I když vypadají nebezpečně, jedná se o povrchový akantom kůže a léčba je jednoduchá – prostým seškrábnutím po zmrazení povrchu. Spodina je vlhká a jen s malým kapilárním krvácením po odloučení útvaru. Dále se v místech tření – zejména v podpaždích, ale i na bočních stranách krku tvoří tzv. verrucae filiformes – stopkaté fibromy.

I zde je léčba jednoduchá, pouze odstranění elektro- či termokauterem, starší metodou byl i podvaz nití.

Z maligních nádorů je třeba vyjmenovat basaliom, spinaliom a maligní melanom.

Basaliom – patří mezi nejčastější nádory vůbec. Jeho buňky vycházejí ze základní vrstvy pokožky, zde se zpravidla i šíří a nemetastazují. Jsou nebezpečné zejména svým růstem co do plochy, méně do hloubky a při dlouhodobém trvání mohou vést k rozpadu kůže a vytváření velkých, nehojících se defektů.

Podle vzhledu se dělí na řadu forem, nejznámější je povrchová forma basaliomu jako ohraničených ploch na kůži s mírným leskem, zvýrazněnou cévní strukturou a nápadným lehce navalitým okrajem. Forma s rozpadem – ulcus rodens však může zasahovat až do hlubších vrstev podkoží a chirurgická léčba je potom náročná. Basaliom se zpravidla neozařuje, protože patří mezi nádory resistentní na radioléčbu. V obličeji jej odstraňujeme vymrazováním za pomocí kryopřístroje, na kůži trupu a končetin volíme spíše postup s chirurgickou excizí.

Spinaliom – vychází z vrstvy ostnité pokožky. Jeho růst a agresivita je výraznější než u basaliomu a má schopnost i metastazovat, a to jak krevní, tak i lymfatickou cestou.

Zvlášť nebezpečný je na přechodech kůže – sliznice – rty, genitál, kde vytváří metastázy velmi brzy.V léčbě mimo metody chirurgické, které jsou základní, může přistoupit i chemo- a radioterapie. V poslední době spíše přibývá nádorů metatypických – přechod mezi basaliomem a spinaliomem – těmto nádorům věnujeme pozornost zejména při dalším a častém sledování.

Melanom – je nejzhoubnějším kožní nádor a řadí se mezi nejnebezpečnější nádory člověka vůbec. Vychází z melanocytů – pigmentotvorných buněk v kůži, zejména těch, které se vyskytují na rozhraní mezi pokožkou a škárou. Vliv UV záření na jeho vznik není tak jednoznačně dán jako u předchozích dvou typů, ovšem jednoznačně škodlivě působí zejména akutní spálení kůže sluncem vyšší intenzity a to opakovaně. Může se vyskytovat i v relativně mladém věku, vzácně u dětí. Rovněž i zde určujeme několik typů, nejdůležitější je povrchově se šířící melanom. Pokud se nám totiž podaří prokázat a odstranit nádor, jehož tloušťka nepřesahuje 1 (!) milimetr, tak prognóza přežití pacienta je velmi dobrá – až 95 %. Ovšem se vzrůstající hloubkou nádoru prognóza přežití dramaticky klesá – při síle 3 milimetry cca ke 30 %v období 5 let.

Povrchově šířící se melanom dlouho zůstává ve vrchních vrstvách pokožky, jakmile však jeho růst přejde ve vertikální a začne se vytvářet nodulární typ melanomu, zpravidla je nutné volit nejen rozsáhlou chirurgickou excizi, ale i následné odstranění spádové lymfatické uzliny a i následnou léčbu celkovou. Rovněž i melanom je bohužel radioresistentní a i jeho odpověď na chemoterapii není valná. Právě samovyšetření a zvýšená pozornost kůži a při sebemenším podezření vyhledání lékaře dermatologa může včas tuto nebezpečnou nemoc zjistit a řešit.

Změny pigmentové skvrny lze hodnotit podle mezinárodní metody ABCDE:

-          A. Asymetrie (nepravidelný tvar)

-          B. Bords (okraje – pravidelné či nepravidelné),

-          C. Couleur (barva – jednobarevné či vícebarevné),

-          D. Dimension (rozměr – pod a nad 5 mm),

-          E. Evolution (vývoj – rychlá změna ložiska v průběhu málo měsíců).

Čili pokud Vaše pigmentové ložisko svědí, krvácí, na povrchu mokvá, rychle roste nebo prostě o něm víte, vyhledejte lékaře – zásada pro Vás i Vaše klienty.